Do bazénové vody se dostane lecjaký prevít, než byste řekli švec. Jednoduše proto, že zejména v případě bazénů venkovních (ovšem nejen těchto) je voda vydána vlivu okolí prakticky napospas. I kdyby se člověk snažil sebevíc, vlastními silami ji před vším, co ji může kazit, ochránit nedokáže.
A proto přichází ke slovu jak technika, jež s čištěním vody napomáhá, tak i různá prospěšná bazénová chemie.
A že těch chemikálií, jimiž se udržuje voda v dokonalém stavu, je! Některé slouží tomu a jiné onakému účelu, některé do ní dodávají to a ono a některé ji pro změnu toho či onoho zbavují.
Mezi přípravky, které se rozhodně nevyplácí podceňovat, patří i ty, jež ovlivňují kyselost vody, tedy její pH, jak se tomu říká odborně.
Má to svůj důvod. I sama kyselost vody totiž může mít vliv na lidskou pokožku, může dělat neplechu, a kromě toho i na ní záleží, jak budou účinkovat ostatní přípravky bazénové chemie, tedy třeba ty, jež dodávají chlór nebo jiné prvky, hubící škodlivé mikroorganismy.
Má-li být dosaženo uspokojivého výsledku, co se čistoty vody týká, má mít tato pH nejlépe 6,8 – 7,5. Právě při této úrovni se nejsnáze udržuje voda v průzračném stavu, právě v takové situaci je naděje na to, že se koupání nezmění v následnou noční můru, vyžadující v nejednom případě i pomoc ze strany lékaře.
Jenže kyselost vody se nestabilizuje sama. Je jí třeba dosahovat přidáváním těch správných přípravků, jimiž se pH zvyšuje či snižuje, to podle toho, co je momentálně žádoucí. A žádoucí je to nejenom proto, že by tím mohl jinak utrpět čvachtající se člověk, ale dokonce i proto, že nízká hodnota pH může dokonce natolik ovlivnit působení oné vody, že se to projeví i na materiálech, s nimiž tato voda přichází do styku a jež mohou trpět korozí.
A proto je třeba kyselost vody průběžně sledovat. A podle potřeby přidávat sypké, granulované nebo tekuté prostředky od , které dodají vodě přesně to, co je zapotřebí. Aby vše bylo takové, jaké to má být.
