Dějepis ve školních lavicích mohl být nepříjemnou hodinou, obzvlášť pokud jste měli to štěstí a Váš vyučující šel jen po datech a faktických událostech. Přitom je možné právě dějepis vyučovat úplně jinak a mnohem lépe. Dá se totiž pojmout jako plno příběhů, které jsou mnohdy naprosto neuvěřitelné, ale skutečně se staly. Navíc, v mnohých pak můžete poznat, jak moc se blíží skutečnosti. Historie se totiž stále opakuje, a jak se moderně říká, ten, kdo ji nezná, je odsouzen se stále stejným chybám. Ano, z historie se můžeme mnoho naučit.
Období, ke kterému se mnohdy ve škole nedostanete, ale již zajisté do učebnic patří, je celé dvacáté století. Obvyklé je, že se projde druhá světová válka, jakožto velmi výrazná událost dvacátého století, ale dál se již nedostanete. Je to dáno jednak tím, že jednoduše prakticky více času věnujte počátkům historie, která je na začátku školního roku, kdy máte ještě pocit, že času je dostatek. Během školního roku některé hodiny odpadnou, některé jsou nahrazeny jinými školními aktivitami, takže je běžné, že něco se nestihne. Na druhou stranu, rozhodně by tím neměl trpět právě konec dvacátého století.
Právě zde se totiž odehrává plno momentů, které zásadně ovlivňují chod dějin v našem současném světě. Na konci dvacátého století se totiž budovaly vztahy, které jsou patrné mezi mocnostmi i nyní. Podle nich se pak tito velmožové rozhodují ve svých státnických otázkách, a to je to, co určuje naše směřování. Dvacáté století navíc obsahuje velké množství kulturního dědictví, které také bez znalosti historie nepochopíme. Opět ale platí, že se k jeho poznání ani nedostaneme. Je pak na každém z nás, abychom se o tato období zajímali, a pokud chceme se něco nového naučit, musíme prokázat vlastní iniciativu. To v podstatě není špatná metoda, jen jednoduše tyto znalosti budou mít pouze lidé, kteří najdou chuť a čas se historii dvacátého století věnovat.
